1. den - sobota

Počasí:
Oblačno s vykukujícím sluníčkem, příjemně teplo.

Prožili jsme:
Po dvou hodinách jízdy jsme šťastně dorazili do Rožnova pod Radhoštěm. Vystoupili jsme u skanzenu a vydali se na prohlídku Mlýnské doliny, kde většinu strojů pohání voda.Pan průvodce nás zavedl do kovárny a my si popovídali s panem kovářem, prohlédli si velká kladiva - hamry, kovářskou výheň a nakoupili si podkůvky pro štěstí. S panem kovářem jsme se tak spřátelili, že nám dovolil, abychom se společně s ním vyfotili u rozpálené výhně. Po svačince jsme se prošli Valašskou dědinou. Děti nadchla zvířátka, která se pásla kolem. Mohly nechat oči na kachnách, kozách s kůzlaty i na kravičkách a koních. Zajímavou prohlídku větrného mlýna završil pan mlynář vyprávěním o čertech, kteří ve mlýně v noci hrají karty a zlobí jej. Zvlášť zlobivý prý je čert Žabí Prd, který si dovoluje nejvíc a taky prý nejvíc smrdí. Druháci věřili panu mlynáři každé slovo a s mírnými obavami se rohlíželi po tmavých koutech mlýnice. Ve staré škole nás čekal postarší pan učitel a nastala chvilka vyučování s rákoskou na stole a s rukama za zády, jak tomu bývalo za starého Rakouska v dobách Marie Terezie. Po dojezení posledních zbytků svačin jsme se vypravili do Dřevěného městečka. Obdivovali jsme dřevěný kostelík, prošli se Valašských Slavínem a náhrobních deskách našli jména Emila Zátopka a Jana Karafiáta, významných valašských rodáků. Po ochutnávce hruškových frgálů jsme si mohli vyzkoušet některá lidová řemesla, protože v sobotu Valašské muzeum v přírodě pro děti připravilo Den řemesel. A tak druháci vyřezávali lupénkovou pilkou ozdůbky, malovali na dřevo a vyráběli dřevěné lodičky a své výrobky si mohli zdarma odnést.
Kolem páté hodiny nás autobus odvezl do Prostřední Bečvy, kde nás srdečně přivítala usměvavá vedoucí chaty paní Blinková. Vynikající večeři nm připravili příjemné kuchařky paní Kubáňová a paní Pastorková.
Posilnění a odpočatí jsme se ubytovali na pokojích a vybalili to nejnutnější a vyrazili si zasportovat. Kluci hráli fotbálek, holky podbíhaly a přeskakovaly švihadlo, přišlo i na další hry s míčem, létajícími talíři a ringem. Po štafetových hře na čísla jsme se ještě prošli nejbližším okolím chaty podél říčky Kněhyňky a ukázali si místa, na kterých si budeme hrát a sportovat.
Kolem půl desáté druháčci ulehli do postelí a za chvíli byli všichni v limbu. Žádné slzičky, žádné stýskání, jen spokojené oddychování bylo slyšet z pokojů.

Foto: zde